na Blog.cz

Ikdyž předpovědi počasí hlásaly v okolí, kam jsme se chystali, deště a dokonce i bouřky, hodně výletníků to neodradilo a nakonec se jim to i vyplatilo - za celou cestu na nás nespadla ani jedna kapka, jen později v restauraci, kam jsme se na konci výletu na chvíli utábořili, se spustil malý deštík.

Nás v autě jelo celkem osm - čtyři dvojnožci a čtyři psy - pěkně půl napůl. A po příjezdu nám spadl velký kámen ze srdce - nebyli jsme poslední, čehož se mamka obávala a někdy jí trošku ztěžkla noha na pedálu - ale přesné čísla říkat nesmím (co kdyby si taťka článek náhodou přečetl - já mám u mamky pořád slíbenou zmrzlinu za to, že mu rychlost jízdy neprozradím...)

Nejmladší psí účastník výletu byl další mamčinou starostí - večer tříměsíční Akiru zkoušela narvat do baťohu, že by ji v případě nouze v něm poponášela. Nakonec to dopadlo všechno jinak - štěně celou dobu šlo se mnou vepředu, hrálo se s ostatními dospělými psy a na vodítku mamku jen táhlo. V hospodě nakonec sice zmizela pod stolem a nikdo ji pár minut neviděl, ani neslyšel ...

Trasa bylo podle mě taky velmi dobře zvolená - po lesních cestách se pěkně šlapalo nejen protinožcům, ale hlavně i našim chlupáčům. S průvodcem jsme nakonec viděli i víc než jen hrad - jedna z přestávek se odehrávala i v blízkosti skal Králky, do kterých byly mimo jiné vytesány kamené sedánky i historické nápisy.

Hrad sám byl umístěn na krásném místě s božským výhledem a postupně restaurovanými místy. Já byla vděčná nejvíc za vyhlídku, kterou skýtal na jedné ze svých polozbořených věží. Ale vyhověla jsem psovi v jeho neustálem nutkání lézt do temných studených sklepů. Přece jenom jsem i z nich nějaký ten výhled našla, bohužel on u něho byl dřív...

Nakonec jsme se ještě stavili v místní restaurace a užívali si zaslouženého odpočinku. Až na pomalou obsluhu to bylo správné zakončení skvělého choďáckého dne.

Naše fotky z tohoto výletu můžete zhlédnout i na rajčeti.