Znovu jsme se přes víkend (11. - 13. 5. 2007) vypravili na další klubovou akci spojenou s výstavou. A zapsali jsme se tam (konkrétně já a Assan) tak, že si nás asi ještě dlouho budou pamatovat... Jinak to byl ale bezvadný výlet, zase jsme se s Assanem někde objevili a také poznali další kupu skvělých lidí...
Celý výlet začal jednou prostou, leč obtížnou otázkou - jak se máme asi tak vlézt všichni do auta? Jako taxikáře si nás objednala totiž také jedna chodská slečna - Amarethy Fidelis et Fortis - i se svou smečkou. Takže jsme museli nějak nasoukat do našeho combika čtyři lidi, dva psy a k tomu ještě všechny zavazadla, podléhající mamčinému rozpočtu (takže byla hodně, hodně velká).
Nakonec jsme přece nějak dojeli na místo, až na pár nedorozumění na cestě (např. když jsme se ocitl v centru Šumperku přímo před vchodem kostela, s kterého právě vycházel svatební průvod). Vybalili jsme, ubytovali se a trochu se poobhlédli po okolí. Až na nějaké skladiště stavebních materiálů za potokem, který tekl kolem kempu, tam byla nádherná kopcovitá příroda, kterou jsme v sobotu odpoledne trochu i prozkoumali - podívali jsme se do tamějších lázní a i přes "zákaz venčení psů" jsme si sedli "se psama" (takže uznejte, že jsme nic neporušili) před jednu lázeňskou restauraci.
V sobotu dopoledne probíhala klubová výstava. Výsledky ze všech tříd vám bohužel přesně neřeknu, nerada bych se nějak spletla, ale na tomto odkaze by měli být určitě správně. Jak jsme dopadli my bych si snad měla pamatovat správně, takže:
Klubová výstava chodských psů - Memoriál ing. Jana Findejse
- Rozhodčí: Holmerová Zdena
- Třída: Otevřená
- Posudek: obdélníkový formát, vyváž. hlava, rovné línie, pěkně nasazené a nesené ucho, tmavé oko, vol. prsty obou párů končetin, v postoji pánev. konč. lehce rozíhavé tlapky, kvalitní osrstění
- Známka: VÝBORNÁ Titul: CAC
V třídě otevřené bylo celkem deset krásných psů, což byla hodně velká konkurence. Abych pravdu řekla, šla jsem do kruhu jen s pramalou nadějí, že by to snad pro nás dopadlo dobře, a když rozhodčí řekla, že vítěze určí podle jeho předvedení a hlavně postoje, bylo mi hned jasné, že na nás jí oko nepadne. Nakonec to dopadlo jinak...
Veselí a utahaní jsme se dostali do chatky, já si nachystala oběd a Assan, unavený z horka, padl za vlast. A najednou k nám vletí jeden z "Jásoňovců" (ještě jednou mu dík) a křičí, že máme jít do kruhu. Já v ten moment nemůžu najít vodítko, vyběhnu ven z chatky s probuzeným Assanem v patách a volám na všechny strany: "Vodítko! Nemá tu někdo volné vodítko?!" Nakonec se smilovala paní Kudrnáčová a já se s rozespalým, nevrlým a trochu naštvaným psem ani nevím jak dostanu do kruhu. Naštěstí paní rozhodčí brala zřetel na naše minulé vystoupení, jinak by to s námi dopadlo špatně. Teď jsme ale mohli bojovat o BOBa. Assan už byl však značně unavený, nechodil tak jak bývá zvyklý a ani já už ho nedokázala předvést jako předtím Tak zaslouženě vyhrál BOBa náš otec, Reno Bryvilsár, krásný to pes.
V neděli jsme se pak ještě s dalšími choďáčkáři vydali prozkoumat Zlatorudné mlýny. Nacházejí se opravdu v nádherné přírodě a i s komentářem průvodčího to byl velmi hezký výlet.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Na naše fotky z této akce se můžete podívat i na této adrese.